ZINEK

Charakteristika: Zinek je základní stopový prvek, o kterém je známo, že hraje důležitou roli ve všech lidských buňkách. Lidské tělo obsahuje přibližně 2 g zinku distribuovaného ve všech tělesných tkáních a tekutinách, přičemž 60 % se nachází v kosterním svalstvu a 30 % v kostní hmotě. Zinek patří do třídy nutrientů typu II, které jsou považovány za buněčné stavební kameny, a proto je nezbytný pro syntézu jakékoli nové tkáně.

Absorpce: Dietní příjem zinku u zdravých dospělých je 6–15 mg/den; z toho se však vstřebá méně než polovina. Absorpce zinku je ovlivněna mnoha faktory. Potraviny s vysokým obsahem fytátů (ořechy, semena, zrna, luštěniny) výrazně snižují vstřebávání zinku v důsledku tvorby nerozpustných komplexů. Diety bohaté na vápník mohou způsobit nedostatek zinku. Sójový protein má také negativní vliv na biologickou dostupnost zinku. Naproti tomu množství živočišných bílkovin v jídle pozitivně koreluje s absorpcí zinku a aminokyseliny histidin a methionin a různé organické kyseliny přítomné v potravinách, jako je kyselina citrónová, jablečná a mléčná, mohou také zvýšit vstřebatelnost. Zinek se jako takový, podobně jako železo, nejlépe vstřebává z živočišných zdrojů potravy. Tato fakta mohou částečně vysvětlit, proč jsou vegetariáni vystaveni riziku nedostatku zinku. Několik prací uvádí, že biologická dostupnost zinku z doplňků stravy je výrazně lepší než z potravy. Dlouhodobější studie však odhalily, že se to během několika dnů změní a stane se srovnatelným s absorpcí pozorovanou z potravy, protože tělo má kompenzační mechanismy udržující hladinu zinku v těle v křehké rovnováze.

Doplňky stravy: Síran a glukonát zinečnatý jsou nejběžnější formy zinku, které se nacházejí v komerčně vyráběných doplňcích. Zkoumají se další formy jako je pikolinát, methionin zinečnatý a karnosinové komplexy. Posledně jmenované speciálně pro odstranění špatné žaludeční snášenlivosti. Studie na zvířatech naznačují, že síran zinečnatý je přibližně dvakrát tak biologicky dostupný než oxid zinečnatý (u psů, koní a králíků). Methionin a propionát zinečnatý patří také mezi lépe vstřebatelné formy. Absorpce zinku z doplňků obsahujících citrát nebo glukonát zinečnatý je podobná, přibližně 61 % u mladých dospělých, absorpce z doplňků obsahujících oxid zinečnatý je 50 %.

Přirozené zdroje: Maso, játra, vejce a mořské plody jsou nejlepšími zdroji co se týká množství zinku i jeho kvality. Zinek se nachází také v ořechách, luštěninách, různých semenech, ale pro svůj vysoký obsah fytátů jsou daleko horším zdrojem. Fytáty lze omezit prostřednictvím fermentace nebo klíčení. Mezi další dietní zdroje patří miso, tofu, pivovarské kvasnice, houby a zelené fazolky.

Účinek: Zinek se účastní nesčetných chemických reakcí, které jsou důležité pro normální fungování organismu, jako např. metabolismus sacharidů, syntéza bílkovin a DNA, trávení bílkovin, metabolismus kostí a antioxidační systémy. Zinek se podílí na správném fungování jak vrozeného, tak i získaného imunitního systému. Nedostatek zinku se neblaze projevuje na správné funkci gastrointestinálního traktu, ve vysoké koncentraci se nachází ve slinivce břišní, kde napomáhá uvolňování inzulínu a dále reguluje jeho působení. Zinek ovlivňuje psychické zdraví, protože je významným regulátorem neurotransmiterů. Nejvyšší koncentraci zinku najdeme v prostatě, přičemž jeho pokles je spojen s poruchou plodnosti a dále vyšším oxidativním poškozením. Zinek je u lidí nezbytný pro tvorbu a zrání spermií, pro ovulaci a pro oplodnění. Byl prokázán pozitivní vztah mezi hladinami semenného zinku a počtem a pohyblivostí spermií. Zinek jako antioxidant chrání zranitelné spermie před reaktivními kyslíkovými radikály, těžkými kovy, fluorem, cigaretovým kouřem a teplem. Zinek ovlivňuje metabolismus pohlavních hormonů a je považován za klíčový prvek během těhotenství, nezbytný pro správný vývoj plodu. Podobně je zinek nezbytný pro správnou funkci mléčné žlázy. Zinek omezuje poškození způsobené oxidanty mnoha nepřímými způsoby. Chrání před vyčerpáním vitamínu E, řídí uvolňování vitamínu A, ovlivňuje antioxidační enzymy, omezuje produkci volných radikálů a sám je vychytává. Zinek je nezbytným kofaktorem při hojení ran a prevenci infekcí, jeho nedostatek zpomaluje epitelizaci a vede k opožděnému hojení. Podávaný ústy i zevně prokázal účinnost v terapii akné.

Nedostatek: Vzhledem k tomu, že v těle je pouze malá zásoba zinku, projevy nedostatku se rozvíjejí rychle. U rostoucích dětí se příznaky nedostatku a/nebo symptomy mohou vyvinout během několika dní, zatímco u dospělých k tomu dojde během několika týdnů. Jakmile se zvýší příjem zinku, stav se rychle navrací k normálu. Malé děti ve věku 1–3 roky, dospívající ženy a starší lidé ve věku ≥ 71 let mají nejnižší procento „adekvátního“ příjmu zinku, a proto jsou nejvíce ohroženi jeho nedostatkem. Odhalit klinické příznaky nedostatku je obtížné, protože všudypřítomnost a všestrannost zinku v buněčném metabolismu naznačují, že nedostatek zinku může vést k poškození mnoha metabolických funkcí. Obvykle je pozorováno nechutenství, porušená vnímavost chuti a pachů, zpomalený růst, vypadávání vlasů, záněty kůže a její zhoršené hojení, průjem, porušená imunita, deprese, problémy s erekcí. Tradičně se suplementace zinku používá k léčbě nebo prevenci nedostatku u stavů, jako je acrodermatitis enteropathica, anorexia nervosa, malabsorpční syndromy, stavy spojené s chronickým, těžkým průjmem, alkoholismem a cirhózou jater, diabetes, HIV a AIDS, recidivující infekce, těžké popáleniny, po velkých operacích, Wilsonovy choroby a srpkovité anémie.

Doporučená denní dávka: dospělý: 11 mg pro muže, 8 mg pro ženu (11 mg v těhotenství, 12 mg při kojení).

Nežádoucí účinky: Byly hlášeny mírné gastrointestinální potíže u dávky 50–150 mg/den.

Interakce: Zinek má potenciál interagovat s určitými léky. Chinolonová i tetracyklinová antibiotika by se měla užívat alespoň 2 hodiny před nebo 4–6 hodin po užití zinku. Zinek může snížit absorpci a účinek penicilaminu, léku používaného k léčbě revmatoidní artritidy a Wilsonovy choroby (odstup alespoň 1 hodinu). Thiazidová diuretika zvyšují vylučování zinku močí, což snižuje jeho sérové koncentrace. Káva, vápník a železo (25 mg) snižují vstřebatelnost zinku (2 hod odstup).

Těhotenství: bezpečný v obvyklých dávkách.

Kojení: bezpečný v obvyklých dávkách.

Toxicita: Příznaky intoxikace jsou nevolnost, zvracení, průjem, horečka a letargie a byly pozorovány po požití 4–8 g zinku. Jednotlivé dávky 225–450 mg zinku obvykle vyvolávají zvracení. Dávky zinku pohybující se od 100 do 150 mg/den interferují s metabolismem mědi a při dlouhodobém užívání způsobují hypokuprinémii, mikrocytózu červených krvinek a neutropenii. Tyto dávky zinku mohou narušovat také vstřebávání hořčíku.