Charakteristika: Měď se přirozeně vyskytuje v některých potravinách a je k dispozici v doplňcích stravy. Je kofaktorem několika enzymů (kuproenzymů), které se podílejí na produkci energie, metabolismu železa, aktivaci neuropeptidů, syntéze pojivové tkáně a neurotransmiterů. Měď se také účastní mnoha fyziologických procesů, jako je angiogeneze (proces novotvorby krevních kapilár), homeostáza neurohormonů, regulace genové exprese, vývoj mozku, pigmentace a fungování imunitního systému. V neposlední řadě závisí obrana proti oxidativnímu poškození hlavně na superoxiddismutázách obsahujících měď.

Absorpce: Měď je primárně absorbována v horní části tenkého střeva. Téměř dvě třetiny tělesné mědi se nacházejí v kostře a svalech. V těle se obvykle ukládá pouze malé množství mědi, přičemž průměrný dospělý má celkový obsah mědi v těle 50–120 mg. Většina mědi se vylučuje žlučí a malé množství se vylučuje močí.

Doplňky stravy: Měď je dostupná v doplňcích stravy obsahujících pouze měď, nebo v kombinaci s dalšími složkami v mnoha multivitaminových/multiminerálních produktech. Tyto přípravky obsahují mnoho různých forem mědi, včetně oxidu měďnatého, síranu měďnatého, chelátů aminokyselin s mědí a glukonátu mědi. Dosud žádné studie neporovnávaly biologickou dostupnost mědi z těchto a jiných forem. Množství mědi v doplňcích stravy se obvykle pohybuje od několika mikrogramů do 15 mg.

Přirozené zdroje: Mezi nejbohatší zdroje mědi v potravě patří korýši, játra, semena, ořechy, pšeničné otruby, celozrnné produkty a kakao. Zdrojem mědi může být také pitná voda. Absorpce mědi je silně ovlivněna množstvím mědi ve stravě; biologická dostupnost se pohybuje od 75 % mědi z potravy, když strava obsahuje pouze 400 µg/den a do 12 %, když strava obsahuje 7,5 mg/den.

Účinek: Enzymy obsahující měď ovlivňují metabolismus sacharidů, tvorbu kostní hmoty, krvetvorbu a funkci nervové soustavy. Dostatek mědi udržuje hladiny krevních lipidů v normě a tím předchází vzniku aterosklerózy.

Nedostatek: Deficit mědi je u lidí neobvyklý a projevuje se anémií (chudokrevností), hypopigmentací, vypadáváním vlasů, hypercholesterolémií, poruchami pojivových tkání, osteoporózou a dalšími kostními defekty, abnormálním metabolismem lipidů, ataxií (nešikovností pohybů), zpomalením duševního vývoje a zvýšeným rizikem infekce. Nedostatek mědi je spojen se srdečními abnormalitami, pravděpodobně kvůli snížení aktivity srdečních kuproenzymů. Někteří odborníci se domnívají, že nedostatek mědi ve stravě hraje roli v etiologii a patofyziologii Alzheimerovy choroby. Lidé s celiakií mají zvýšené riziko nedostatku mědi. Vysoký příjem zinku v potravě může narušovat vstřebávání mědi.

Doporučená denní dávka: dospělý: 900 µg pro muže, 900 µg pro ženu (1000 µg v těhotenství, 1300 µg při kojení).

Nežádoucí účinky: Mezi mírné nežádoucí účinky patří podráždění sliznic, očí a horních cest dýchacích, nevolnost, průjem.

Interakce: Nejsou dokumentovány.

Těhotenství: V obvyklých dávkách bezpečná.

Kojení: V obvyklých dávkách bezpečná.

Toxicita: Chronická expozice vysokým hladinám mědi může mít za následek poškození jater a gastrointestinální symptomy (např. bolesti břicha, křeče, nevolnost, průjem a zvracení). Konzumace mědi v množství mezi 0,25–2 g může způsobit vážná onemocnění. Při požití mědi ve větším množství než 2 g může nastat akutní otrava mědí a smrt. Toxicita mědi byla hlášena u lidí, kteří konzumují vodu z potrubí ze slitin mědi. Lidé s Wilsonovou chorobou, vzácnou genetickou poruchou, mají vysoké riziko intoxikace mědí. Tato choroba vede k ukládání mědi v tkáních v důsledku jejího defektního vylučování.